Dejstvi prvnii: La Belle Sorcière Sans Merci

Ach, co tě souží? [1]

Harry vyjekl a zamrkal. Nedokázal se upamatovat, kdy přestal číst. Ale teď jen mžouravě zíral na stránku tlustého svazku kouzelnického trestního zákoníku, který před ním ležel na stole.

„Sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sakra, sak…“

Ginnin hlas zněl unaveně: „Já vím, Harry, já vím.“

Lenka neřekla nic, dokonce ani nic zvláštního, a to rozhodně nebylo dobré znamení. Neville prostě četl dál. Apaticky. Klidně. Chlapec, který si toho ve třídě od učitele lektvarů tolik vytrpěl, byl teď rozhodnutý Snapea zachránit. Ron, přestože stále odmítal pomoct, tvrdil, že ani náhodou nevěří tomu, co je v těch dokumentech o Snapeovi a Hermioně napsáno.

Harry se podíval na hodiny a vyskočil. „DO PRDELE! Přijdu pozdě.“

Zažádal si o svolení, že může být přítomen při výsleších týkajících se vyšetřování Hermionina případu. Dnes byl předvolán lékařský odborník od svatého Munga.

Rozběhl se dolů, přičemž bral schody po dvou– a poslední schodiště vzal jediným skokem a jen taktak se ochránil sesláním polštářového kouzla na místo dopadu. Venku už čekal bystrozor, který ho měl doprovodit do nemocnice.

„Zdravím, Parkere,“ mávnul na hubeného muže s mrožím knírem.

Parker truchlivě kývl. „Pořád jsou tu. Vaše fanynky.“

Dívkám kempujícím uprostřed záhonu na Grimmauldově náměstí nevěnoval Harry sebemenší pozornost. Nesnášel ten nekonečný povyk kolem Hrdiny Harryho a Chlapce-který-třikrát-přežil. Ale ještě víc mu vadilo, že navzdory přemožení Voldemorta pořád neměl dost vlivu na to, aby zastavil vyšetřování proti Hermioně nebo proces se Snapem.

Snapeův případ už byl na programu.

A Hermionin…

Harry zaťal zuby. Snažil se soustředit na tři „O“ a na nemocnici svatého Munga. Nefungovalo to. Hlavou mu táhlo přílišné množství myšlenek, kroutily se a točily v bláznivých kolech jako porouchaný kolotoč.

„Pardon, Parkere, dejte mi chvilku.“

Začal neklidnÄ› pÅ™echázet sem a tam. To zkrátka není fér, pomyslel si. I když si dokázal pÅ™edstavit, co by na to Å™ekli ti dva… Jejich hlasy mohl slyÅ¡et v hlavÄ›.

„A kdy byl život „fér“, Pottere?“ odfrkl by si mistr lektvarů cynicky.

„Myslím, že život takhle nefunguje, Harry,“ kárala by ho Hermiona, oči rozšířené strachem.

Oba byli stále mimo, drženi v magickém spánku, aby jejich těla mohla zpracovat Naginin jed. A slabý hlas někde v zadních koutech Harryho mysli trval na tom, že takhle je to lepší. Snazší.

Bylo tu příliš věcí, které jim nechtěl říct.

Nechtěl říct Hermioně, že její rodiče jsou mrtví. Nechtěl jí říct, že byla obžalována z neúmyslného zabití.

A vůbec si nedokázal představit, jak by Snape reagoval na informaci, že jeho vzpomínky byly zabaveny pro nadcházející soudní proces jako důkazní materiál.

Ministerstvo bylo rozhodnuto je nepustit. A nový ministr magie byl odhodlán z nich udělat odstrašující příklad. Z přehnuté titulní stránky novin zastrčených v Parkerově kapse na Harryho úlisně pošilhával Popletal: „Je nová doba – na rozdíl časů Pána zla je tu zákon. Nikdo a nic nesmí stát nad zákonem.“

Percy s tím souhlasil.

Ksakru, Harry sám ten přístup teoreticky podporoval! Kromě tohohle specifického případu. Ne, když to znamená poslat muže, který mu zachránil život, a svou nejlepší kamarádku do Azkabanu.

„Přijdete pozdě,“ upozornil ho Parker. V hlase mu zazníval melancholický podtón.

„Tak budou muset počkat,“ odsekl Harry. Možná neměl páku na ministerstvo, aby nezpůsobilo zkázu v životech těch dvou zatracených hrdinů téhle zatracené války. Ale přinejmenším byl dost důležitý na to, aby ten zatracený výslech nezačali bez něj.

Povzdechl si. Nechtěl si vylévat vztek na bystrozorovi. „Promiňte, Parkere.“

„Špatný den, pane?“

„Jen další z dlouhé řady špatných dnů,“ zamumlal a trhl sebou. Voldemort byl konečně mrtvý. A Snape a Hermiona byli naživu. Kde je život, tam je naděje. Neříkala mu tohle Hermiona? Znělo to jako její slova.

Další hluboký nádech. Harry se pečlivě soustředil na tři „O“ a na eleganci, lehkost a lupnutí přemístění.

S hlasitým PRÁSK se přemístil před svatého Munga. Pokrčil rameny. Aspoň, že se nerozštěpil.

O pět minut později si v přecpané kanceláři na oddělení Januse Paklíče ověřil, že pro odborníky od svatého Munga a ministerské vyšetřovatele je vskutku alespoň tak důležitým, aby na něj počkali.

Žel, nepomohlo to.

Lékouzelník trpělivě vysvětlil, jaká kouzla Hermiona na své rodiče použila a jakou chybu udělala. Chybu, o níž řekl, že byla prostá a že bylo prosté se jí vyvarovat.

„Ale Hermiona nikdy nedělá chyby!“ protestoval Harry.

Dolores Umbridgeová se ušklíbla.

 

---

[1] Poznámka autorky: Všechny narážky na dílo LBDSM od A. Chartiera a J. Keatse jsou zcela záměrné.