Dejstvi prvnii: La Belle Sorcière Sans Merci

Rytíř v plné zbroji

„DobÅ™e,“ prohlásí zrzavá dívka a zamává dÅ™evÄ›ným mečem. „Já jsem rytíř. Ty jsi ta… ksak… kráska v nesnázích. Já tÄ› zachráním. Pet, musíš Å™vát. HlasitÄ›ji! Jsi drak!“

Druhá dívka se ušklíbne, ale pokusí se o hrůzostrašné vrčení.

Hubený chlapec v parádní kazajce, jedné části garderoby svého už zesnulého dědečka, si pomyslí, že Petunie stejně jen piští.
„Ha, červe!“ zavýskne Lily a dloubne do své sestry mečem. „Seve, neboj se! Už jdu! Udělám – “

Zakopne o dračí ocas, vyrobený z deky, spadne na všechny čtyři. Severus zaváhá. Vstane a bude hrát dál? Když spatří, jak se jí chvěje spodní ret, okamžitě je u ní. „Lily? Je všechno v pohodě?“
Petunie protočí oči.

PozdÄ›ji sedí společnÄ› na kolotoči a probírají výpravy a osudy. Lily se honosí náplastmi na obou kolenou. „Já zažiju spoustu dobrodružství,“ prohlásí, jako kdyby tomu ani nemohlo být jinak, „a ty mÄ› můžeÅ¡ doprovázet, Seve. Nebo…“ zaÅ¡klebí se, „mÄ› zachránit. V nouzi.“

Chlapec vypne hruď a zadeklamuje (právě čtou Krále Artuše): „To i ono vykonám, i kdybych poslední krůpěj krve ztratit měl.“[1]

 

---

[1] Citát z „Příběhu krále Artuše a rytířů kulatého stolu“, svazek 4, část III – How Martimor Came to the Mill and There was Stayed in a Delay (oficiální český překlad nenalezen, volný překlad Jacomo)