Dejstvi prvnii: La Belle Sorcière Sans Merci

To je všechno[1]

Když se Hermiona rozhlédne, spatří velmi živého a omládlého Albuse Brumbála, obklopeného čtyřmi muži a jednou ženou (všichni by měli být mrtví), takže ví, že je to další sen, který jí nepatří.

Při vzpomínce na to, co obsahoval ten předchozí, se ani moc netěší.

Upřeně hledí na živě gestikulující zrzku s jiskrnýma očima. Hermiona žárlí a nelíbí se jí to.

Pak Lily uchopí za ruku Jamese.

Na první pohled bezděčná reakce. Zcela nahodilé gesto. Ale Hermiona si všímá vypočítavého lesku v jejích očích. Avšak Jamesova hrdost, majetnickost, s jakou Lilyino stisknutí ruky opětuje, je naprosto přirozená.

Hermiona se otočí. Neví proč. V tom snu se neozývá žádný hluk. Rozhodne se být vděčná za ten sebemenší náznak milosrdenství.

Samozřejmě, že je tam Snape.

Musím sdílet jeho sen, pomyslí si. Zvláštní.

Znovu je nucena ho následovat.

A znovu jsou tu Bradavice. Tiché, prázdné Bradavice; chodba před Komnatou nejvyšší potřeby. Předpokládá, že jde o setkání Řádu během prázdnin.

Snape kráčí, ramena ztuhlá, hlavu skloněnou, pěsti zaťaté, až se mu bělají klouby. Vypadá jako muž posedlý šílenstvím.

Hermiona ví, že to šílenství má jméno.

Snape náhle vzhlédne a Hermiona musí přetrpět, jak ten uzavřený muž ztrácí kontrolu nad výrazem své tváře. Vidí jeho vnitřní boj, vidí jeho porážku. Touha a bolest přemohou všechnu jeho obranu, takže tu stojí obnažený a nechráněný, hradby jeho duše zřícené, dotekem lehounké dívčí nožky nemilosrdně rozdrcené v prach a suť. [2]

Dívá se, jak Lily odchází. Stojí s rukou na klice, opírá se o masivní dřevo. Jako kdyby potřebovala oporu.

Nebo udržet umlčovací kouzlo, zvažuje Hermiona cynicky.

Při Snapeových namáhavých pokusech promluvit sebou trhne. Muž suše polyká. Zrak mu zakaluje naprostá panika a strach.

Nakonec se donutí něco říct, a ačkoliv Hermiona stále nic neslyší, její představivost si pohotově doplňuje slova ke scéně, která se před ní odehrává.

„Myslel jsem si, že den, kdy jsem tě potkal, byl nejlepším dnem mého života. Teď si myslím, že to byl ten nejhorší. Moje city k tobě se za všechny ty roky nezměnily. Ty to víš! Ale nezáleží ti na tom. Udělal jsem všechno, co jsi chtěla.“ Zatímco zvedá ruku, tvář mu zkřiví jízlivý úšklebek. Odpočítává na prstech –

„Dal jsem ti své tělo. Pro tvoji hru jsem obětoval svobodnou vůli, vlastní čest i svobodu. Dal jsem ti své srdce!“

Muž sevře levou ruku v pěst.

Lily se zamračí a rukou si přetře čelo, jako kdyby měla migrénu. Hermiona vidí, že i ona teď zápasí o sebekontrolu. Rty sebou trochu škubnou, nosní dírky se lehce rozšíří a oči přimhouří, jako kdyby je chtěla obrátit v sloup /protočit.

Hermiona nepotřebuje nic slyšet, aby jí bylo jasné, že když Lily otevírá pusu, mluví tuze pomalu, až k uzoufání klidně. Má chuť tu ženskou praštit.

„Promiň, Seve. Ale ty jsi pořád pryč. A když už jsi tady, tak je s tebou, no, nuda. A vždycky se tváříš tak deprimovanÄ›.“ Povzdech. „Podívej, kdybys nebyl slepý jako krtek, musel by sis uvÄ›domit, že jsem k Jamesovi chovala jisté… city. – No tak, prosím. Nedívej se na mÄ› takhle! Chováš se, jako kdybych byla jediná ženská na svÄ›tÄ›!“ Mávne rukou. „NÄ›kdy mám dojem, že chceÅ¡ být neÅ¡Å¥astný.“

Muž skloní hlavu, zplihlé prameny mastných vlasů mu zakryjí tvář. Ale Hermiona přesto vycítí jeho odpověď.

„Ano, skutečně musím toužit po životě v utrpení, když jsem věnoval své srdce někomu, kdo se k němu chová tak nedbale. Někomu, kdo mě jen tak mimochodem odkopne, jako kdybych nebyl nic jiného než slaboduchý hlupák. Musím ti připadat pořádně ubohý.“

Lilyin výraz změkne. Popojde blíž a jemně mu položí ruku na rameno. „Ne, nepřipadáš. Přestaneš někdy s tímhle bláznovstvím? Necítím k tobě žádné opovržení. Nikdy jsem necítila a nikdy nebudu. Mám tě ráda – nikdy tě nebudu nenávidět. Jen tě nemiluji. Už ne. To je všechno.“

 

---

[1] Poznámka autorky (s doplněním překladatelky): Všechny narážky, vztahující se k LBDSM od Alaina Chartiera, ať už jde o název či o text kapitoly, jsou zcela záměrné.

[2] „hradby jeho duÅ¡e zřícené“ – (v originále) jde o citaci z knihy Cizinka od Diany Gabaldon, kapitola 36 (kterou momentálnÄ› pilnÄ› sháním v českém pÅ™ekladu, protože obsah zní velmi slibnÄ› – http://knihy.abz.cz/prodej/cizinka)