Dejstvi prvnii: La Belle Sorcière Sans Merci

Lazaret smrti[1]

Harry byl k smrti unavený. Nedokázal si vybavit, kdy naposledy spal. I bystrozor po jeho boku měl tvář zešedlou únavou. Přece jen by je rád zvládl přepravit ke svatému Mungovi bez rozštěpení.

„Víš určitě, že je to nezbytné, Harry?“ zeptal se Kingsley. „Jsi vyčerpaný.“

„Ach, vážně?“ Vyčerpání nebylo pro Harryho nic neobvyklého. „Podívej, Kingsley, ona je má nejlepší kamarádka. A on nám všem zachránil zadek.“

Měl v úmyslu napochodovat přímo k čarodějce v recepci, ale zakopl o nízký schod, a tak tak, že neupadl a stihl se zachytit okraje pultu. „Ahoj,“ vyhrkl. „Jsem Harry Potter a rád bych viděl Hermionu Grangerovou a Severuse Snapea.“

Čarodějčiny rty se zkroutily do ohromeného ´o´, ale než mohla cokoliv pronést, přispěchal k nim šedovlasý lékouzelník v limetkově zeleném hábitu s modrozeleným lemováním. „Jsem profesor Mrzout, pane Pottere a bystrozore Pastorku. Omlouvám se, že jsem tu nebyl, ale – “ Než stačil povědět víc, zarazil se a zmlknul.

„Kdo zemřel?“ zeptal se Harry. Padesát jich zemřelo už v Bradavicích. Třicet osm jich bylo ve vážném stavu přepraveno ke svatému Mungovi. Dvacet čtyři dalších zaplnilo bradavickou ošetřovnu.

Profesor si povzdechl. „Levandule Brownová. Je mi to moc líto. Bylo mi řečeno, že byla z vašeho ročníku.“

Harry jen přikývl.

„Ale vy jste přišel za jinými dvěma pacienty,“ prohlásil profesor.

„Ano. Prosím, potřebuji vědět…“

Profesor přikývl. „Následujte mě, prosím. Jsou v křídle Daie Llewellyna.“

„Ale Hermiona nebyla pokousaná od Nagini.“

Lékouzelník je uvedl do kanceláře, která voněla po pergamenu a bylinkách. „Přesto však také přišla do kontaktu s hadím jedem. Víte, použila k udržení profesora Snapea při životě mudlovské metody –“

„Ano, ano,“ přerušil ho Harry. „Dýchání z úst do úst. Ale co to s tím má společného?“

„VÅ¡echno,“ pronesl lékouzelník. „Spolu se Snapeovou krví a nÄ›kolika zbloudilými vzpomínkami spolkla zároveň i Naginin jed, který tak zasáhl rty, ústa, hrdlo, jícen a žaludek. Když si uvÄ›domila, co se stalo, pokusila si vzít nÄ›jaký protijed. NicménÄ›…“ hlas profesora Mrzouta se vytratil a muž potřásl hlavou.

Harry polkl. „A Snape?“

Profesor si odkašlal. „Udržujeme je v trvalém spánku – magický spánek je pro zvládání bolesti lepší. Pokud chcete, můžete je teď vidět. Ale jen na pár minut.“

„A… a…“ Harry znovu polkl, „budou žít?“

Lékouzelník neodpověděl.

 

---

[1] Název kapitoly je narážkou na „Hospital of Love“, protiváhu „La Belle Dame Sans Merci“ od Alain Chartiera. (Oficiální českou verzi jsem neobjevila, můj návrh překladu názvu inspirační povídky zní „Lazaret lásky“. Konec konců, angličtina miluje aliterace.)