Dejstvi prvnii: La Belle Sorcière Sans Merci

Polibek života

„To zvládneme,“ vyhrkne rozčileně Hermiona. „Pojďme – pojďme zpátky do hradu, jestli je v lese, musíme vymyslet nový plán – “ [1]

Pohledem zavadí o Snapeovo tělo. „Já – já vás dohoním – já prostě – potřebuji se ujistit, že jsme nic nepřehlédli. Nějaké – nějaké vodítko, které by nám mohlo pomoct.“

Postrčí své přátele zpět do tunelu. Šok z toho, co se právě stalo, společně s léty praxe, během kterých si zvykli ji poslouchat, je popohání vpřed.

Hermiona nemarní čas sledováním jejich odchodu.

Padá vedle něj na kolena, chladnoucí krev jí prosakuje džínami. Zalévají ji vlny paniky. Tolik krve. Co má dělat? Merline, co má vlastně dělat? Ale náhle se upamatuje na otcův hlas, na ten klidný a rozumný baryton: ´Každá vteřina se počítá. Zlomená žebra se zahojí. Každý dopad lze vyléčit. Ale aby mohlo dojít na léčbu, musí pacient zůstat naživu.´

Dýchá ještě? Bije mu srdce?

Aspoň že krev je ještě teplá. A tady! Puls. Nejistý, slabý. Nepatrný závan dechu.

Prohrabává kabelku. Tady! Protijed, který jí sám dal. Copak si nenechal žádný pro sebe? Na tom nezáleží. Lije mu ho do úst. Ale muž nepolyká. Ach bože, co teď? Sahá mu na hrdlo. Masíruje ho tak, jak to jednou viděla v televizi. Tolik krve. Musí zastavit krvácení. Výtažek z hrbouna. Dokrvovací lektvar. Achnenenene, to jen způsobí, že bude krvácet ještě víc. Strhne si vestu a přitiskne ji na ránu.

„Duro. Duro. Anapneo, anapneo,“ pronáší zpěvavě. „Rennervate.“

Ale nestačí to.

Jeho dech se vytrácí. Tlukot srdce ustává.

„Ne.“

Bez ohledu na krev protkanou černí hadího jedu a stříbřitými nitkami rozlitých vzpomínek přitiskne své rty k jeho ústům.

 

---

[1] První řádek cituje (parafrázuje) text JKR z HPaDH, z 33. kapitoly Princův příběh.